Perfektní útočiště během pandemie bylo nalezeno ve zrekonstruované hospodářské budově

Přeměny původně hospodářských staveb na víkendové domy nebo i trvalé bydlení jsou během posledních let stále častější. Je to skvělý způsob, jak využít prostory, které již neslouží žádnému účelu a vytvořit z nich příjemné odpočinkové místo.

Podobně uvažovala i rodina, která vlastnila staré rodinné hospodářské prostory v moravské obci Skalička. Dům, který měl původně sloužit k rekreaci hostů, nakonec potěšil i jako perfektní útočiště v dobách pandemie a zároveň fungoval jako domácí pracovna.

Architektka Daniela Hanousková Boučková byla vlastně první osobou, která si začala představovat rekonstrukci starých hospodářských staveb. Na místo ji přivedl majitel, který byl zároveň jejím kamarádem. Po pár letech však dozrál čas a sám majitel oslovil architektku s prosbou o vytvoření návrhu rekonstrukce budov.

Dobrá spolupráce stojí na dohodě

Díky dobré spolupráci s domácími a chytrými dohodami (vytyčený žebříček hodnot, dohoda vyhýbat se zbytečným konfliktům při práci) šla práce od začátku dobře. Důležitým momentem bylo také oťukávání se stavební firmou a dalšími řemeslníky, protože bylo třeba řešit i nečekané problémy, které každá rekonstrukce přináší.

„Bez této spolupráce a řemeslné dovednosti by nebylo možné množství detailů, které bylo třeba řešit při přechodech mezi stavebními celky, konstrukcemi i materiály, zvládnout uspokojivým způsobem,“ zdůrazňuje Daniela Hanousková Boučková.

Světlá kuchyně s terakotovou podlahou a východem na terasu
Terakotové šestiúhelníkové obkládačky, světle béžová kuchyňská linka a strop ze světlého dřeva spolu v kombinaci s kamennými zdmi tvoří příjemnou atmosféru pro posezení u masivního dřevěného stolu. Zdroj: Karin Zadrick

Původní konstrukce, kamenné pilíře

I po rekonstrukci je vidět, že stavba pochází z původně samostatných částí a z různých stavebních konstrukcí vystavěných pro rozdílné účely. Na fasádě si všimnete odhalených cihel, kámen i dřeva. Díky tomuto řešení si rodinný dům zachovává svoji jedinečnost a stopy dávnější historie. Z původní stodoly s typickými kamennými pilíři je dnes ochranný obal dřevostavby s malým sálem v přízemí. I původně tmavé podkroví stodoly zůstalo sjednocené, světlo se do prostoru dostává skrz střešní okna.

Kuchyně za kamennou zdí

Další částí sídla bylo křídlo původních chlévů, které spojovalo obytný dům se stodolou. Toto křídlo bylo prakticky celé postaveno znovu. Za masivní kamennou stěnou se skrývá kuchyň a v podkroví jsou tři malé ložnice a dvě koupelny. Terakotové šestiúhelníkové obkládačky, světle béžová kuchyňská linka a strop ze světlého dřeva spolu v kombinaci s kamennými zdmi tvoří příjemnou atmosféru pro posezení u masivního dřevěného stolu. Na tuto denní zónu navazuje venkovní terasa.

Výhledy, světlo i místa ke snění

Samozřejmě, bez okolního prostředí by tato stavba nebyla tak idylická. Z různých částí rekonstruovaných hospodářských budov je krásný výhled do korun stromů, stavba má spoustu průhledů i míst ke snění. Klidné okolí, zahrada, přírodní materiály, úzké propojení interiéru a exteriéru snad nikdy neměly takovou důležitost jako právě teď.